Setkání s nováčky

Vůdce zněl posmutněle. To se mi nezamlouvalo. Přešlápl jsem a odtáhl tlapku ze svého suvenýru od veverek, kterým jsem předtím pomohl. Byl to ozdobně vykousaný žalud. Jindy bych si takovou věcičku nechal, ale dnes se hodí někomu jinému. Šťouchl jsem do předmětu tlapkou a poslal ji k zrzavému kocourovi. Snad mu alespoň trochu zvedne náladu a připomene, že ať se stalo cokoliv, tady jsou kočky, které si ho váží a mají ho rádi. Nebylo mi jasné, kdo byl Blackpaw, o kterém mluvila Ashira, ale raději jsem se neptal.

Napjatě jsem poslouchala jejich rozhovor ve snaze se dozvědět něco nového.

,, V Nebeském klanu žijí ty kočky, které nepovedly svůj klan, nebo nezabily někoho z vlastního klanu. Kočky, které toto udělají jdou do Ohňivého klanu. Tam jsou navždy proháněni svými nočními můrami. Z Nebeského klanu se mohou kočky setkávat se svými veliteli, ale neobjeví se v podobě hvězd. Kočky z Ohnivěho klanu tuto možnost nemají.

,, Jsi moc milý Arture. Pokud byl ale tento dárek předán tobě, nemohu si ho od tebe převzít. Omlouvám se.“ usmál jsem se.

Při myšlence na to, jak asi vypadá ohnivý klan jsem se otřásl.

Všimla jsem si Arturova daru. Tenhle černý kocour byl zvláštní. Na první pohled by jeden řekl, že by z něj klidně mohl být i rváč, ale nechoval se podle toho. Překvapilo mě, jak přátelsky se chová.

Ta představa, že po smrti je stále život mi byla příjemná. A i to rozdělení bylo chytré, zlé kočky tak budou konečně potrestány.

,,Mám jich plnou polici," pousmál jsem se, ,,a veverky mi to předaly jako "dárek pro velkou osobu". Přinejmenším může kolovat." myslel jsem to jako vtip. Samozřejmě jsem si dárku vážil.

Moc jsem nechápala o kom, nobo o čem se to baví, ale věděla jsem, že hodně kočky jdou do Nebeského klanu a ty zle do Ohnivého. Pohledem jsem kmitala mezi všemi třemi dospělými kočkami a nepokoušela se promluvit.

,, Dobrá tedy.“ usmál jsem se na Artura.

S úsměvem jsem sledovala rozhovor těch dvou kocourů. Oba se snažili být co nejvíce zdvořilí, což bylo přinejmenším zvláštní, vzhledem k tomu, jak se k sobě kocouři běžně chovají.

,, Co ty Arture a tvá Minulost?“ šmikl jsem ušima.

Po chvíli jsem si přesedla blíže k Momo. ,,Tak co, jak se cítíš, jakožto učedník?" zeptala jsem se jí tlumeným hlasem.

Ani jsem se nepokoušela schovávat svou zvědavost a pohlédla na Artura.

„Jsem šťastná." usmála jsem se na Ashirou, která si ke mně přisedla.

„Ashiro, půjdeme domů? Jsem už unavená." požádala jsem svou opatrovnici, když už na mě dolehly všechny ty zážitky z dnešního dne. Bylo mi tu dobře, ale únava byla mocnější a měla jsem co dělat, abych udržela oči otevřené.

,,Já a moje minulost?" odpověděl jsem na otázku otázkou. Tohle pro mě nebylo jednoduché téma.

,,Moc si toho nepamatuji. Asi jsem ztratil paměť při magickém experimentu. Sice nevím jak, s magií země, ale nemám způsob, jak se dozvědět podrobnosti." trochu jsem se zasmál.
,,Představte si, že se proberete v místnosti s knihami a kalendářem a vůbec nic nevíte. Ani to, jak je přečíst, ani to, kdo jste."

,,Je opravdu pozdě." připustila jsem.

Podíval jsem se na Momo a Ashiru.,, Také půjdu. Děkuji za krásný večer!“ usmál jsem se a šel ke svému doupěti.

///super Minulost Arture

Arhurova minulost mě na chvily zaujala, ale pak jsem znovu zívla a věděla jsem, že pokud teď neodejdu, brzo tu usnu.

,,Tobě také Tigernoo." popřála jsem veliteli. ,,I my půjdeme už spát Momo." řekla jsem vážně.

,,Sbohem přátelé, dobrou noc!"

„Ahoj Arture a Tigernoo!" naposledy jsem dnes vykouzlila na tváři svůj zářivý úsměv a vydala se za Ashirou.

,,Tak tedy dobrou noc Arture." popřála jsem mu. ,,A to s tvou minulostí mě zajímá, musíš nám o tom někdy povědět víc." mrkla jsem na něj.