Setkání se s ostatními členy

Přiběhl jsem na předem určené místo a čekal na ostatní.

Usadila jsem se s lehkým úsměvem ve tváři vedle Tigernooa a pokývala na pozdrav.

Vyskočila jsem radostně z křoví plná energie. „Ahoj Tigernoo!" vykouzlila jsem na tváři svůj typický úsměv s vyceněnými špičáky.

,,Ahoj Momo, tak tady jsi." usmála jsem se na svou učednici. ,,Dobře, že jsi dorazila." přikývla jsem.

Usmál jsem se.

Přihopskala jsem k Ashiře a posadila se na zadek vedle ní.

Rozhlédl jsem se a zároveň hledal ostatní.

V duchu jsem trochu přemáhala smích, když Momo legračně přihopsala ke mně. Je stále tak pozitivní a plná energie. Zamyslela jsem se, zda jsem taky taková byla jako kotě...brzy jsem došla k závěru, že ne.

,,Dnes není v plánu nic zásadního, jako v případě tvého povýšení na učednici, ale stejně bych ještě chvíli počkala, zda nedorazí někdo další." vysvětlila jsem Momo, která netrpělivě posedávala vedle mě.

Nervózně si jsem hrála tlapkama o zem a mou pozornost přitahovalo vše, co se pohlo. „Kdo má ještě přijít?" zvedla jsem svou hlavu k mé opatrovnici.

,, Podle mě na ně čekat nemusíme. Přidají se, pokud budou chtít. Možná mají spoustu práce.“

Přikývla jsem. Sice jsem trochu čekala, že přijde alespoň Artur, se kterým jsem se dnes už viděla, ale co se dalo dělat.

,, Tak tedy, jak jste se dnes měli?“ lehl jsem si a šmikl ušima.

,,Za mě dnes bylo pěkně, navíc jsem si při návštěvě naší léčitelky Namii vyslechla jednu zajímavou legendu o řece, která protéká Allaseou." usmála jsem se.

,, Opravdu? Zajímavé. Pověděl by jsi nám o tom?“ usmál jsem se.

,,Řešily jsme jen pracovní záležitosti, ale škoda, že sis Momo tu legendu nevyslechla, ještě jsi spala."

„Jako vždy, skvěle!" usmála jsem se na Tigernoa.

,,Chtěli byste ji slyšet?" odpověděla jsem otázkou na Tigernoovi.

,, Rád.“ usmál jsem se.

„Jakou legendu?" zbystřila jsem, když jsem zaslechla své jméno. „Povíš mi ji?" prosebně jsem se podívala na Ashirou plna očekávání.

,,Dobře, tak poslouchejte,..." ztišila jsem hlas.

Nastražila jsem uši a čekala na Ashiřino vyprávění.

,,Jistě víte o té největší řece, která Allaseou protéká. Mluvím o řece jménem Mithaya, nebo také Šeptající řeka. O ní se prý vypráví spousta legend, ale já vám budu vyprávět pouze o té, kterou jsem si dnes sama vyslechla..." odmlčela jsem se a znovu se nadechla.

,,Říká se, že v lesích u řeky Mithayi žila kdysi osamotě krásná lidská dívka. Prý uměla mluvit se všemi lesními tvory od ptáčků, přes hady po kočky, ba dokonce si rozumněla se stromy. Starala se o les a pomáhala každému, kdo to potřeboval. Všichni zdejší tvorové ji milovali. Již v té době krajinou protékala řeka, tenkrát bezejmenná. Dívka k ní ráda chodila a sedávala na dřevěné lávce, kterou postavil její otec, dokud byl ještě naživu."

Přiběhl jsem k ostatním, jako vždycky o něco hlasitěji, než by kočka měla.
,,Ahoj! Ahoj! Já jdu zase pozdě, co? Pardon... veverky... "
Packou jsem si odtáhl z ucha pavučinu neznámého původu a vrhl jsem na Tigerinooa a Ashiru omluvný pohled. Ashira zjevně o něčem mluvila, tak jsem si jen sedl a poslouchal.

,, Nevadí.“ usmál jsem se.