Neúmyslná dobrá rada starého známého

Byl jsem unavený. Ten den jsem ušel opravdu dlouhou vzdálenost, dokonce i na potulného kocoura. Zrovna, když jsem se chystal si na místečku vyhřívaném odpoledními paprsky slunce dát šlofíka se z opačné strany potůčku u kterého jsem se usadil ozval hlas: "Arture, to jsem blázen, jsi to ty?!"
Byl to můj starý známý, obchodník z kotliny, ze které jsem přišel. I přes jeho veselý ton hlasu jsem poznal, že jeho veselost je stále stejně falešná, jako když jsem ho viděl naposledy. Já nenávidím falešnost. Taky jsem to té vypelichané kouli chlupů dal znát. Postavil jsem se na všechny čtyři, naježil hřbet a zasyčel.
"Ale notak, Arture, přece bys nebyl takový na starého přítele! Nebo už jsi zase všechno zapomněl, ty kebule jedna cedníková?" zasmál se, i když z jeho očí bylo poznat, že se lekl.
"Nejsem až tak zapomnětlivý, abych zapomněl na někoho jako jsi ty, Xavere," zasyčel jsem.
"To je dobře. Já jsem nezapomenutelný," pokýval hlavou a usadil se v zelené trávě na břehu potůčku.
"Chceš rybu?" nabídl mi.
"Dám ti na ni slevu, jako správný přítel!" dodal ještě velkoryse a pohlédl na mě, jako by čekal, že začnu radostí skákat metr do vzduchu. Kdybych to udělal, bylo by to pro něj asi poměrně zábavné, jelikož nade mnou jsou husté větve smrku. Alespoň myslím, že je to smrk. Nevyznám se v tom, ale co - nejsem biolog. Vlastně ani neznám žádnou kočku, která by biolog byla...
"Jsi blázen?" zeptal jsem se Xavera, který čekal na moji odpověď. Než mi stačil odpovědět, mrštně jsem hrábl tlapkou do vody a vylovil z ní rybku. Nemám sice hlad, ale pokud to bude tomu komediantovi obchodnickému k zlosti, klidně ji sežeru.
Můj společník neodpověděl a tak jsme se jen v tichosti pustili každý do svého oběda.
"Mimochodem," nadhodil mezi sousty "pořád hledáš Palouk měsíce?"
"Ne." odpověděl jsem po pravdě. Nikdy jsem si nemyslel, že bych mohl palouček s magickou purpurovou trávou najít.
Xaver vypadal zklamaně. Ačkoliv ho nemám zrovna v lásce, zahlodalo mě svědomí. Nemám rád, když kdokoliv vypadá zklamaně.
"Aha... hm. Takže... kam teď putuješ?" zeptal se, snad aby to zamluvil.
"Já ani nevím," zamyslel jsem se, "snad někam... tam." kývl jsem hlavou po směru své cesty.
"Tam?" udělal kyselý obličej, "Tam toho moc nenajdeš. Jen pár vykotlaných stromů, podivný čáry máry a pár cvoků, co si myslí, že tam založí klan."
"Klan?" teď mě zaujal.
"Moc toho nevím. Jejich obchodník, nějaký Lev, říkal že jich je jenom... já už ti ani nevím kolik. Každopádně, říkal, že jsou klan z Allasey a podle toho, jak o nich mluvil, by muselo každýmu, kdo není takovej idiot jako tenhle obchodník dojít, že jsou odsouzení k záhubě. Ale on idiot je a tak jim pomáhá. To já radši cestuju na východ k Modrákům. To je pořádný klan. Mají snad přes čtyřicet členů, silného vůdce a velké uzemí. Jó, Modráci, to je jiná!" bylo vidět, že na Modráky by klidně zapěl oslavnou ódu, kdybych ho nechal.
"Kde přesně že je ten klan z Allasey?" zeptal jsem se raději, abych umlčel jeho árie. Ti z Allasey mi byli sympatičtí už jen proto, že je neměl rád Xaver. Jestli jich je málo, bude se jim hodit každá tlapka navíc a já, ačkoliv hledám klan, bych beztak nechtěl k 'velkému hrozivému klanu'. Takže se to zdá být dokonalé.
"Eh... tebe to zajímá? Pojď raďěji se mnou k Modrákům. To bude lepší než hledat Allaseu..." ošíval se.
Mrskl jsem nespokojeně ocasem.
"Povíš mi, kde najdu klan z Allasey, nebo ne?"
Chvíli na mě upíral své zelené oči.
"No tak dobrá..." pak se zamyslel.
"No... takže... půjdeš tímhle směrem, pořád rovně. Až dojdeš k velkému stromu, zahneš na jihozápad... pak bys měl ujít asi stopadesát kroků a zahnout vlevo u trsu modrých hub... někde by tam potom měl být... takový kámen... rozumíš... no... takový kámen. Kolem toho kamene vždycky v sobotu odpoledne létá trojice pěnkav. Ty nejsou vůbec důležité, ale mají pěkné peří. Jednou jsem chtěl, aby mi někdo nějakou chytil, ale Albrecht - toho jsem na to najal - bohužel netušil, že je sobota odpoledne, takže z obchodu sešlo. No, ty ses ale neptal na můj vzkvétající obchod ale na cestu, že? Takže je tam ten kámen a kolem něj létají ty pěnkavy, které nejsou vůbec důležité. Tak když dojdeš k tomu kameni, musíš zahnout doprava a otočit se na severovýchod, tedy přesně dozadu, proti směru své cesty, protože ses ztratil. Pak ujdeš asi dvacet kroků, spadneš do krtince a pak pokračuješ v cestě ještě asi tři metry, než dojdeš ke krtkovi. Teda krtkovi. On to není tak docela krtek. Ale já nevím co je a bylo mi trapné se ptát, protože jsem jednou jeho babičce prodal konvici na čaj a tak bych to asi měl vědět, ačkoliv si na to nevzpomínám. Ten krtek tě pak dovede za mým známým obchodníkem, aby se tě zbavil. Teda krtek... no to je fuk. Ty nejsi krtek, aby tě to urazilo. Takže tě dovede ke Lvovi, pokud ovšem nebude mít dobrou náladu a nenabídne ti čaj. To se tě zbaví teprve až mu dojdou sušenky k čaji. Takže za dlouho, protože jsem mu jich několik mnoho nedávno prodal. A abych nezapomněl, ta konvice ze které ti ten čaj nabídne, pokud bude mít dobrou náladu, je přesně ta konvice, kterou jsem prodal jeho babičce." odmlčel se.
"Tákže... už víš kudy, nebo ti to mám zopakovat?"
Celý tumpachový z jeho vysvětlování jsem raději přikývl. Jestli tomu rozumím málo, kdyby to měl opakovat nevěděl bych už vůbec nic.
Strom... houby... houbičky... houbičky! A... šutr... jo, asi jo, šutrák... a pak... pěnkava Albrecht... v sobotu... kvete jenom v sobotu... houbičky... krtek... cožeto? Houby... ne. Čert aby vzal Xavera!
Houby... houbičky...
Byl jsem dokonale zmaten.
"Takže to chápeš? To jsem rád!" vypadal upřímně nadšeně. A kdo jsem já, abych mu kazil radost?
Dojedli jsme každý svou rybu, rozloučili jsme se, já jsem poděkoval za pokyny a šli jsme každý svou cestou. Xaver za Modráky a já neznámo kam, za klanem z Allasey.

Moc pěkné.
+ 0,3b. Mrštnost
+ 1b. Laskavost
+ 0,1b. Nebezpečnost

Skvělý příběh! Všimla jsem si pár chybějících čárek, ale celkově se to ztratí (gramatika je jinak v pořádku). Ačkoliv jsi měl předtím strach, že to bude moc dlouhé, délka příběhu je také v pohodě. Napsal jsi to moc hezky a dokonce jsem se u toho zasmála (to slovo houbičky...do toho příběhu skvěle pasuje). Jen se ti tam občas opakovalo to - z Allasey, což mi trošku vadilo. Jinak však nemám, co dodat, snad jen - dobrá práce

24 Lunarů